Hurááá ven!

1. schůzka - 13. září 2017 - PAROHÁČI A STROM PŘÁNÍ

Sešlo se nám celkem 7 dětí  (Jonáš, Josefína, Markéta, Gerd, Kuba, Ruda a Josef), což nás velmi potěšilo. Společně jsme si zahráli úvodní šipkovanou, cestou proběhla hra na medvěda. Nejúspěšnější medvědicí, kterou lovci nechytili vůbec, se stala Josefka. Šipky sice déšť trochu umazal, ale spolu s fáborky nás nakonec zavedly k oboře s daňky. Tam jsme si zvěř pořádně prohlédli a zkusili si poznat několik dalších druhů parohatců i rohatců, kteří se u nás vyskytují. Zopakovali jsme si rovnou také, jaký je rozdíl mezi rohy a parohy. U kostelíka jsme sice zjistili, že kaštany ještě moc nepadají, ale za to jsme si vytvořili strom přání. Co by děti chtěly během roku s námi zažít, si vyluštěte na obrázku níže Závěr první schůzky jsme strávili v tělocvičně, kde jsme si v klidu společně našli a sepsali pár nejdůležitějších pravidel. Zcela akčně

2. schůzka - 20. září 2017 - PODZIMNÍ ROVNODENNOST

V plné sestavě -  7 dětí, 2 ženy a 1 pes (Rozinka) - jsme se za krásného slunečného počasí vydali na louku pod daňky, abychom si vyzkoušeli zmapování malého kousku přírody. V blízkém okolí jírovce neboli kaštanu jsme nalezli několikero rostlin (jetel, jestřábník, jitrocel kopinatý, kontryhel, rákos a třtinu křovištní) a někteří zjistili, že listy rostlin mohou pěkně říznout. Jelikož bylo teplíčko, hopsalo v trávě mnoho sarančí, dále jsme pak potkali  také hrdličky zahradní a špačky, kteří se hejnovali na drátech. Zpovzdálí jsme sledovali poštolku, třepotající se svým typickým stylem a lovící nad loukou. Hra na medvěda měla opět úspěch, nakonec jsme doputovali na zahradu k Růžičkům. Dvě družstva hledala různobarevné papírky z nichž pak měla složit puzzle listí. Družstvo zelených, zahrnující obě holky, bylo rychlé, červení se trochu zapotilipři hledání i skládání. Ale to už nastoupil Ríša Růžička, aby nás seznámil s tím, co je to podzimní rovnodennost. Akci jsme završili tvorbou náhrdelníků z plodů podzimu, plánovanou  hru na planety jsme však už museli nechat na někdy příště. Děti odcházely na poslední chvíli, chroustajíc syrová jablka, neboť opékání na ohni jsme již také nestihli. Ale není všem dnům konec...

3. schůzka - 27. září 2017 - HOUBAŘENÍ

Radujeme se, neboť nám přibyly další dvě děti - sestavu nám doplnili Tomáš a Dominik, snad se jim s námi bude líbit. Setkání za krásného, ale velmi větrného odpoledne odstartovalo  želví dobrodružství v sadu pod školou. Hra na lovce a želvičky, které mají lovci převrátit na záda se ukázala být akčnější než jsme původně mysleli. Několik želv uteklo před lovci na druhý konec louky, jedna z želviček řešila svou ochranu schováním se za balíky slámy. V celkovém pohledu se - pozor teď na jazyk - NEJNEPŘEKOTITELNĚJŠÍMI želvami stali Gerda, Jonáš a Dominik. Nejlépe schovaným želvákem pak byl Josífek a nejrychleji se pohybující želvou - no, kdo jiný než medvědice Josefka. Cestu k lesu jsme si zpestřili několika úkoly. Někteří krabi (Ruda a Jonáš) byli vskutku nepřekonatelní. Zpěv společné písně trochu zanikal ve větru, ale třeba to bude příště výraznější. Potkali jsme trnky, vrby, borovice, břízy a osiky. Správně jsme si určili byliny z rodů jestřábník a pryskyřník a také u nás nepůvodní, tzv. invazní druh netýkavku žlaznatou, pocházející původně z Himálají.

Doputovali jsme na kraj lesa k velikému dubu, na místo jako stvořené pro hru na schovku, což jsme také realizovali. Kvíz: kolik dětí se vejde do tlusté  trubky vedoucí pod lesní cestou? Ve střelbě borovými šiškami na strom se podařilo všem zasáhnout alespoň jednou, takže dobrý. Krátké povídání o houbách s názornou ukázkou  odstartovalo poněkud hektické houbaření, neboť jsme již opět nabírali v našem putování mírné zpoždění. Tomáš, který nalezl obrovského krásného hřiba uprostřed cesty, naši houbařskou akcičku pěkně završil. A pak už honem, honem, běžíme přes louku ke kostelu a ke škole, kde už podupávají rodičové...